>Před blížícím se odjezdem na Nový Zéland, s naraženým ramenem a už bez kola, jsem se vydal na předalekou cestu do Hejnic. Páteční exhibici jsem bohužel musel oželet a tak jsem dorazil až na sobotní sjezd v rámci 3zdechnikapu .Celý tenhle seriál zaručuje jistou míru nebezpečí na trati, ticho v řadách přihlížejících a když občas někdo zaječí, závodníci z toho mají takový šok, že většinou berou do zaječích. Jednoduše řečeno spadnou. Dozajista se tu dočkáte i s problémy s časomírou. Ta se sice od dob kuchyňských hodin, přes „krátkodrát“ , posunula do stavu bezdrátu, leč prostě je něco špatně. To v Hejnicích nevadilo jelikož tu byla poněkud slabší účast závodů chtivích individuí. Celkově se tak program moc nenátáh i když se čekalo na příjezd sanitky, když se jeden závodník natáh. Počasí po propršené noci nezlobilo a bylo i sluníčko, trať vysychala, v místním stánku jste si mohli koupit domácí koláč, nebo si zasoutěžit na dětském dnu, takzvaně co víc si přát. Já osobně jsem první jízdu zkoušel něco nafotit a když už mě to přestalo bavit, předal sem foťák Martince a ujal se povzbuzování. Našli se jedinci kteří to nesli nelibě, leč můj osobní názor je, že aspoň závodníky naučím psychické odolnosti, která se jim ve světovém poháru určitě bude hodit :). Minimálně tedy panu RB Byla to taková hezká vzpomínka na staré dobré časy, moc moc jsem si to užil. Výsledky někde budou nebo je odkoukejte z fotogalerie kterou naleznete tady. Pravděpodobně se uvidíme i na Bouřňáku kde si přivezu podporu v podobě kravího zvonu, známého třeba z Božáku 2006. Fanouškům zdar, ZDAR.