>Hned po závodě jsme si vyšlápli na turisticky profláknoutou atrakci v Queenstownu a to na místní kopec kde se můžete pokochat nádherným výhledem na celý Queenstown a jezero Wakatipu. Pokud se vám nechce šlapat můžete nasednout na lanovku a jste nahoře hned. Můžete si tu skočit bunggy a taky dát Ludge (bobování, jede se na betonové dráze), což jsme samozřejmě taky museli vyzkoušet a byla to super zábava. Pro nás to bylo takové rozloučení s Queenstownem protože se přesouváme na sever do Nelsonu, užít si moře (serfování a tak:). V Nelsonu chceme zůstat asi tři měsíce, popracovat, přeci jenom peněz není nikdy dost, že? Takže sbohem Queenstown, bylo nám tu dobře a určitě se někdy vrátíme. Fotky tady. A tady fotky z lezení na Wye Creeku, tentokrát za nádherního počasí.

>V sobotu jsme se byli podívat na novozélandský pohár ve sjezdu. Počasí přálo a tak jezdce nejenom z NZ čekala prašná 1.6 km dlouhá trať s převýšením 430 metrů plná skoků a klopenek. Přicestovala sem i nám dobře známá Harriet Ruecknagel která se za neúčasti Sabriny Jonnier ve finálové jízdě stala vítězkou závodu. Mezi muži dominoval Danny Hart (UK). Na výsledky a fotky se podívejte tady.

>Po deštivém počasí na Milfordu, slibovala předpověd aspoň jeden pěkný den a tak jsme neváhali a z jižního pobřeží šlápli na plyn a s krátkou zastávkou doma v Queenstownu jsme vyrazili směr Mount Cook. Přespali jsme asi padesát kilometrů před Cookem a tak jsme další den mohli pozorovat Mt. Cook vystupující z mraků na cestě do střediska kde najdete hotel Hermitage, velmi hezky udělané informační středisko a alpskou školu Sira Hilaryho. Tomu je věnovaná i expozice v hotelu. Je vidět, že je to hojně turisticky navštěvované místo a na kratších trekách tu potkáte plno japonských a čínských turistů. My jsme taky nepodnikali žádný extrémní výstup a spokojili se s tříhodinovou procházkou k ledovcovému jezírku. Na levé straně údolí můžete sledovat celou řadu ledovců, oproti evropě zasahujícím do výšky jen tisíc metrů. Projdete se přes dva lanové mosty a dojdete udolím k ledovci, kde se vám na pravé straně ukazuje Aoraki tyčící se do výše 3754 metrů. Vypadá to že dobýt vrchol je tak snadné ale, pomníček zemřelým na začátku cesty vám připomene, že i tady se může stát cokoliv. Po té ještě jedeme do druhého údolí vyběhnout na místo ze kterého vidíte největší Tasmanův ledovec. Můžete se k němu podívat i na lodi a nebo se kouknout z letadla ale my jsme se šli raději vykoupat do jednoho z Blue Lake, které ovšem už nejsou modré ale zelené, vypadají jako kačák. Nesmíte se nechat ale odradit a poslední jezírko vám nabídne koupání s nečekaně příjemnou teplotou vody. Poté už jen jedeme do kempu, potkáváme tu jednoho čecha vracejícího se i s rodinou po patnácti letech domů a přejeme si aby i my jsme měli tak moc pozitivní pohled na naší zemi. Druhý den se už počasí kazí a tak navštěvujeme Hilaryho muzeum a míříme nazpátek do Queenstownu, jelikož Marcela s Lubošem další den odlítají do Wellingtonu. Na galerii se podívejte tady.

>Jakmile jsme na mapě našli malý ostrůvek s popisem Monkey Island, věděl jsem že ho musím vidět, protože kdo někdy hrál legendární adventuru The Secret of Monkey Island, nebo další pokračování ví o čem mluvím Ve hře sice umístili ostrov do Karibiku, ale ve skutečnosti ho najdete na jižním pobřeží jižního ostrova. Zajímavostí tohoto legendárního ostrůvku je vyhlídka a to že se na něj můžete dostat suchou nohou, bohužel pro mě jen za odlivu. A ten jak je vidět z fotky zrovna nebyl.

>Další nařadě byla vápencová jeskyně u Clifdenu. Jeskyně je veřejně přístupná a celá se dá projít za hodinu a půl. Doporučené je mít na osobu dvě baterky a náhradní baterie, my jako správní češi jsme měli dvě baterky na čtyři osoby ale dalo se to. Na některých místech se musíte i pořádně přikrčit a ke konci na vás čeká jezírko, které je většinou zatopené a tak vám nezbyde nic jiného než si zout boty a po římse na levé straně jezírko přebrodit. Voda byla sice ledová, ale římsa překvapivě neklouzala a tak jsme to všichni zvládli v pohodě a mohli si užít závěrečný výstup na světlo boží. Skoro všude jsou krápníky všech tvarů a velikostí a ze stropů visí larvy Glow worma, kterým světélkuje zadeček a tak když zhasnete světlo na stropě se rozsvítí hvězdná obloha. Zážitek jsme měli parádní a celá jeskyně je opravdu nádherná na což se můžete podívat na fotkách tady.