>Nakonec jsme zakotvili asi padesát kilometrů od Nelsonu v Motuece, městě na cestě do Golden Bay a národního parku Abel Tasman. V okolí tu je nesčetně ovocných sadů a tak jsme přijali z prvu odmítanou práci a tou je zběr jablek a hrušek. Práce tvrdá a pokud nejste dostatečně rychlí tak i málo placená. Platí se totiž od počtu nasbíraných přepravek a tak se musíte snažit aby jste si vůbec něco vydělali. Z prvu jsme si naivně mysleli, že to tu bude levnější než v Queenstownu, ale nestalo se tak. Bydlíme v podstatě za stejné peníze, ale místo to není špatné. Je to vlastně takový backpacker, ale lidi tu přebývají po celou sezónu, která končí v květnu a to zběrem národního ovoce kiwi. To je i náš plán protože si chceme nechat červen na procestování severního ostrova a pak už začne naše pomalá cesta přes Austrálii a Thajsko domů. Jinak k moři to máme nedaleko, bohužel serfařské pláže jsou odtud poněkud vzdálené, takže uvidíme jestli se na něj vůbec dostaneme. Už jsme byli dvakrát lézt v Paynes Fordu, kde najdete nejen lezení, ale i nádherné koupání v řece, jedno z nejlepších kde jsem kdy byl. Teď máme týden volno než začne další sběr a tak se chystáme do Abel Tasmanu na mořské kajaky jednu z vyhlášených atrakcí a určitě se s vámi po návratu podělíme o zážitky.

Takový obleček musíte mít jen v packhouse. Takže obrázek je lehce zavádějící, ale sluší mě to ne?