>

Pohled na Ton Sai
   

Když už sebou taháme v baťohu to lezení, nemohli jsme si nechat ujít příležitost a strávili jsme deset dní ve vyhlášené lezecké oblasti Railay. Po dlouhém cestování ze severu země, jsme rádi přivítali zůstat na jednom místě o něco déle. Celá oblast Railay je rozdělená na čtyři pláže, my se zabydlujeme na Ton Sai. Ve hlavní sezóně je to tu narvané lezcema z celého světa, ale v tuto dobu tu vládne příjemná a klidná atmosféra. Bydlíme v bungalovu za krásných 200 bahtů za den, jídlo tu je o něco dražší než jinde, což je dané jednak tím, že se do Railay dostanete jenom lodí a také tím, že jsou tu kromě lezců i ostatní turisté. Ty se ale většinou ubytují mezi východní a západní pláží, popřípadně v jednom z luxusních rezortů na nejhezčí pláži Phra Nang. Je to tu zase klasicky thajské, takže na jedné straně nablýskaný rezort na druhé straně bordel v zastrčených uličkách. Ale na to si prostě člověk musí v Thajsku zvyknout. Kromě koupání v moři, se tedy pokoušíme i o lezení. Většina cest je tu převislá takže kdo nemá pořídnou fyzičku, ten tu bude trošku bojovat i když se tu dají najít i technické cesty. Jeden den si dáváme Deep water Solo-ing, což už podle názvu spočívá v lezení bez lana na jednom z četných ostrůvků, ke kterému dojedete lodí a pokud vám už síly nestačí následném skoku do moře. A když vás lezení nebaví, můžete si jít třeba šnorchlovat. Celkově jsme si to tu moc užili a určitě se sem ještě vrátíme (raději mimo sezónu). Teď jsme znovu v Krabi (doporučujeme B&B hostel) a míříme na tři dny na Ko pha Ngan a pak už jen Bangkok a domů do Liberce

Deep water Solo

A kýč musí být..

Nejlepší lezec na závěr..

>

Autobusové nádraží v Chiang Rai je zase daleko od centra, už nás to ani nepřekvapuje bereme tuk tuk a jdeme se ubytovat.Vybíráme co nejlevnější ubytování a tak pokoj nestojí za moc, ale co chceme tu spát jen jednu noc, tak to moc neřešíme. Co ale řešíme je náš trip k horským kmenům Akha a Lahu. Zkoušíme několik “cestovek” nabízejících několik variant, od jednodenních výletů až k několika denním pochodům po místních kopcích pokrytých bujnou vegetací.  My chceme absolovovat dvoudenní trip s jízdou na slonu a přespáním v horské vesnici. Jelikož rozhodování bylo těžké,  tak si na příští den plánujeme výlet na skůtru k hranicím s Barmou a Laosem a posouváme trip o den dále. Další den si tedy půjčujeme skůtra a vydáváme se na stokilometrový trip ke Golden triangle, navštěvujeme Opium muzeum. Chceme do Barmy (nyní Myammar) ale poplatek za výza platit nechceme a tak nakonec zůstáváme v jen v Thajsku. Cestou nazpátek nás nakonec dostihne období dešťů a tak parkujeme skůtra za vodní smrště a schováváme se na hodinu pod přístřešek spolu s dalšími lidmi.

Na dvoudenní trip u nás nakonec zvítězil vysmátý Tony z Tony Smile Travel s nabídkou tripu s místním průvodcem, ukázkou vaření na ohni s bambusem, dvou hodinovou jízdou na slonu a jízdou na člunu. První den tedy jedeme hodinu člunem proti proudu řeky Maekok, ke slonímu stanovišti a odtud na hřbetu slona dvě hodiny jízdy do další vesnice. Slona máme krásného a poslušného a tak mu dvakrát kupujeme banány které mu opravdu chutnají. Překvapuje nás co takový slon dokáže vyjít, ale hlavně s jakou ladností dokáže překračovat  obrovské kameny v korytu potoka a na jak úzké cestičky se dokáže vejít. Prostě zážitek. Nás poté čeká pochod do Akha vesnice, která vás přivítá mrtvým psem přivázaným k bráně, chránícím tak vesnici před zlými duchy. Muži a ženy tu žijí odděleně a jak spolu mají děti se nám nepodařilo zjistit. Po jídle (vynikajícím) pochodujeme dál do Lahu vesnice, která už nemá tak striktní pravidla a kde   spíme  přímo u Jaha (našeho Lahu průvodce). Je znát že je to už dost byznys, ale přesto si návštěvu ve vesnici užíváme i přes početnou bandu Italů ve vedlejším bambusovém domě. Lidé ve vesnici žijí dost jednoduchý život, ale vypadají spokojeně a tak vám na mysli vytanou myšlenky za čem se to vlastně v našem světě honíme. Jahu pracuje jako průvodce a také obdělává své rýžové políčko, zatím co jeho žena tká látky pro turisty. Jejich dcera si tu hraje na pavlači s brouky kterí Jaha našel cestou, včetně velké larvy na které si nakonec pochutnávám já. Nás zaujalo, že dům ve kterém Jahu žije trval postavit jen dva dny, ale dva roky trvalo nashromáždit všechen materiál. Konstrukce je dřevěná, střecha s bambusovými rošty je pokrytá suchými trsy trávy. Podlaha je taky z bambusu a přímo v domě je hliněné ohniště. Jelikož Thajská vláda měla program, že každá vesnice musí mít eletriku, každý dům tu má svůj solární panel a tak tu mají i televizi, kterou ale za našeho pobytu nepustili Starají se tu o nás výtečně, jídlo je vynikající a tak máme síly na druhý den kdy je naplánu pochod nazpátek. Jahu nám cestou nazpátek vyrábí z bambusu bambusovou zbraň střílející bobule, což nás na dlouhou chvíli zabavuje. Jelikož je období dešťů nepřekvapí déšť a tak naše vaření na bambusu se musí odložit a koupání ve vodopádu zrušit. Nakonec si pod přístřeškem děláme bambusový oběd, máme bambusové misky, s bambusovými hrníčky. Voda na čaj a nudle se vaří v bambusu na bambusovém ohni, prostě bambus je nejlepší! Po obědě pokračujeme přes kopce do cílové vesnice, odkud už jedeme autem nazpátek do Chiang Rai. Celý trip jsme si nádherně užili a tak můžeme Tonyho vřele doporučit. Tony nás potom ještě odváží na autobus, takže máme o starost méně a navečer nasedáme do autobusu směr Bangkok, odkud máme namířeno na jih do Krabi, vyhlášené destinace pro lezce z celého světa.

Práce na rýžovém poli.

Golden triangle. Vpravo Laos, vlevo Myammar a stojíme v Thajsku. Období dešťů? Super! Slon umí překvapit.

Typický bambusový dům.

Akha dítě.

Náš průvodce Jaha, mistr s bambusem a tuhle larvu jsem pak jedl já.

Nový Lahu vesničani.

Zapomeňte na porcelán. Bambusový set je nejlepší.

>

Po dni stráveném v Bangkoku, odjíždíme vlakem do Ayuthaya, města plného prastarých chrámů a početného davu turistů. Už cesta vlakem je zážitek a občas nechápete to co vidíte kolem trati. Ubytováváme se v jednom z guesthouse a jdeme se projít. Jak záhy zjišťujeme, Ayuthaya je docela rozlehlá a tak se určitě vyplatí si půjčit kolo nebo motorku, jinak toho moc neuvidíte. Ale což, navštěvujeme jeden ze starých chrámů, skoro všude se tu platí vstup 50 bahtů. Večer jdeme na místní trh, dáváme si nějaké ty mňamky a další den si půjčujeme skůtra a objíždíme další chrámy. Mě to zrovna dvakrát nebaví, ale Marťa je nadšená a fotí a fotí Chceme jet přes noc autobusem do Chiang Mai, ale zjišťujeme, že autobusové nádraží je pro směr na sever daleko za cetrem města (kde se nalézá zastávka busů do Bangkoku) a tak se pokoušíme si koupit lístek na autobus v místním „informačním středisku“, ceny které jsou sice i s odvozem jsou ale o 150 bahtů dražší a tak neváháme a jedeme raději na autobusák sami. Po chvilce hledání, jsme uspěšně koupili lístky na druhou třídu, paní na pokladně nám rezervuje místa úplně dopředu a vzhledem k tomu, že autobus je dvoupatrový, můžeme později krásně sledovat roztodivné manévry našeho řidiče. Vracíme se do centra vracíme motorku a vyvstává otázka jak se co nejlevněji dostat na nádraží, nakonec se nám daří ukecet Tuk Tuk za osmdesát, což rozhodně není špatná cena zvláště když všichni začínájí s cenou na 150, někdy i více. Čekání na autobus je relativně už příjemná věc, zvlástě když tu mají na záchodcích i sprchu. Autobus přijíždí se zpožděním, ale nám to nevadí stejně je příjezd do Chiang Mai velmi brzo ráno. Autobusové nádraží v Chiang mai je prozměnu zase docela daleko z centra a tak se tu na vás zase všichni tuk tukáři sesypou jak vosy na bonbóny. My si raději dáváme snídani a rozhodujem se co dál. Zkoušíme volat do něktyerých guesthousů, ale všichni mají plno a tak berem Tuktuk do města. Hned po chvíli nás zastavuje starý pán ať si jdeme prohlídnou jeho ubytování, smlouváme cenu, ale 150 za pěknější pokoj se nám podařilo usmlouvat jen díky tomu, že jsme odešli hledat jinam a po chvilce sezení venku starý pán přijíždí na kole a kývne nám na naší cenu Platíme tři noci, jelikož máme v plánu jít aspoň na dva dny lézt na Crazy Horse, místní vyhlášenou lezeckou oblast. Zjišťujeme si co a jak, procházíme město, navštěvujeme turistický Night market, kde si opravdu raději nic nekupujte, protože na sobotním nebo nedělním trhu toho najdete daleko více a za méně peněz.Další den si tedy půjčujeme lezeckého průvodce za 250 bahtů a skůtra a vydáváme se na dvacetikilometrovou cestu na Crazy Horse. Lezeme čtyři cesty a pak zmoženi nenadálou aktivitou po dlouhém nic nedělání, balíme a jedeme se podívat na nedalekou jeskyni, od které jsme neočekával nic výrazného. Platíme vstup a po krátkém výšlapu sestupujeme do obrovské jeskyně s dvěmi patry, krápníky a ležícím budhou. Po té ještě „tisíc“ schodů na vrchol kopce a rychle dolů, kde jsme poprvé viděli opičky volně běhající po stromech. Musíme vrátit průvodce a tak jedeme nazpátek. Večer jdeme zase na trh a ráno zase směr Crazy horse. Lezení a večer nedělní trh obrovských rozměrů, táhnoucí se přes několik ulic. Kupujeme si tu pražené kobylky a červy, ale ne že by se nedali jíst, bohuženel chutnají všechny stejně a to jako krmení pro rybičky. Nemaje dalších sil, vzdáváme snahu celý trh projít a jedeme se ještě projet na skůtru kolem vodního kanálu a zbytků hradeb, které vedou kolem cetra Chiang Mai. A dnes chceme vyrazit směr Chiang Rai.

Ok, lezení je taky zábava.

Jeskyně Mae o


Na cestě z Crazy Horse

Nedělní trh

Dáte si?

>Pokročili jsme na cestě domů o kousek blíž domovu a ještě si užijem měsíc v Thajsku. Předtím než nám zase začnou každodení starosti. Po jednom dni v Bangkoku odjíždíme na sever směr Chiang Mai a první naše zastávka bude Ayuthaya. Prostě taková turistická klasika Potom pojedeme zase na jih smčr Krabi a nakonec vše dovršíme zase Bangkokem, spolu s naší kamarádkou z NZ (ale je to Češka). Toť plán, uvidíme jak to vše dopadne.