Hradby v Chiang Mai

Po dni stráveném v Bangkoku, odjíždíme vlakem do Ayuthaya, města plného prastarých chrámů a početného davu turistů. Už cesta vlakem je zážitek a občas nechápete to co vidíte kolem trati. Ubytováváme se v jednom z guesthouse a jdeme se projít. Jak záhy zjišťujeme, Ayuthaya je docela rozlehlá a tak se určitě vyplatí si půjčit kolo nebo motorku, jinak toho moc neuvidíte. Ale což, navštěvujeme jeden ze starých chrámů, skoro všude se tu platí vstup 50 bahtů. Večer jdeme na místní trh, dáváme si nějaké ty mňamky a další den si půjčujeme skůtra a objíždíme další chrámy. Mě to zrovna dvakrát nebaví, ale Marťa je nadšená a fotí a fotí Chceme jet přes noc autobusem do Chiang Mai, ale zjišťujeme, že autobusové nádraží je pro směr na sever daleko za cetrem města (kde se nalézá zastávka busů do Bangkoku) a tak se pokoušíme si koupit lístek na autobus v místním „informačním středisku“, ceny které jsou sice i s odvozem jsou ale o 150 bahtů dražší a tak neváháme a jedeme raději na autobusák sami. Po chvilce hledání, jsme uspěšně koupili lístky na druhou třídu, paní na pokladně nám rezervuje místa úplně dopředu a vzhledem k tomu, že autobus je dvoupatrový, můžeme později krásně sledovat roztodivné manévry našeho řidiče. Vracíme se do centra vracíme motorku a vyvstává otázka jak se co nejlevněji dostat na nádraží, nakonec se nám daří ukecet Tuk Tuk za osmdesát, což rozhodně není špatná cena zvláště když všichni začínájí s cenou na 150, někdy i více. Čekání na autobus je relativně už příjemná věc, zvlástě když tu mají na záchodcích i sprchu. Autobus přijíždí se zpožděním, ale nám to nevadí stejně je příjezd do Chiang Mai velmi brzo ráno. Autobusové nádraží v Chiang mai je prozměnu zase docela daleko z centra a tak se tu na vás zase všichni tuk tukáři sesypou jak vosy na bonbóny. My si raději dáváme snídani a rozhodujem se co dál. Zkoušíme volat do něktyerých guesthousů, ale všichni mají plno a tak berem Tuktuk do města. Hned po chvíli nás zastavuje starý pán ať si jdeme prohlídnou jeho ubytování, smlouváme cenu, ale 150 za pěknější pokoj se nám podařilo usmlouvat jen díky tomu, že jsme odešli hledat jinam a po chvilce sezení venku starý pán přijíždí na kole a kývne nám na naší cenu Platíme tři noci, jelikož máme v plánu jít aspoň na dva dny lézt na Crazy Horse, místní vyhlášenou lezeckou oblast. Zjišťujeme si co a jak, procházíme město, navštěvujeme turistický Night market, kde si opravdu raději nic nekupujte, protože na sobotním nebo nedělním trhu toho najdete daleko více a za méně peněz.Další den si tedy půjčujeme lezeckého průvodce za 250 bahtů a skůtra a vydáváme se na dvacetikilometrovou cestu na Crazy Horse. Lezeme čtyři cesty a pak zmoženi nenadálou aktivitou po dlouhém nic nedělání, balíme a jedeme se podívat na nedalekou jeskyni, od které jsme neočekával nic výrazného. Platíme vstup a po krátkém výšlapu sestupujeme do obrovské jeskyně s dvěmi patry, krápníky a ležícím budhou. Po té ještě „tisíc“ schodů na vrchol kopce a rychle dolů, kde jsme poprvé viděli opičky volně běhající po stromech. Musíme vrátit průvodce a tak jedeme nazpátek. Večer jdeme zase na trh a ráno zase směr Crazy horse. Lezení a večer nedělní trh obrovských rozměrů, táhnoucí se přes několik ulic. Kupujeme si tu pražené kobylky a červy, ale ne že by se nedali jíst, bohuženel chutnají všechny stejně a to jako krmení pro rybičky. Nemaje dalších sil, vzdáváme snahu celý trh projít a jedeme se ještě projet na skůtru kolem vodního kanálu a zbytků hradeb, které vedou kolem cetra Chiang Mai. A dnes chceme vyrazit směr Chiang Rai.

Ayathaya