>

Pohled na Ton Sai
   

Když už sebou taháme v baťohu to lezení, nemohli jsme si nechat ujít příležitost a strávili jsme deset dní ve vyhlášené lezecké oblasti Railay. Po dlouhém cestování ze severu země, jsme rádi přivítali zůstat na jednom místě o něco déle. Celá oblast Railay je rozdělená na čtyři pláže, my se zabydlujeme na Ton Sai. Ve hlavní sezóně je to tu narvané lezcema z celého světa, ale v tuto dobu tu vládne příjemná a klidná atmosféra. Bydlíme v bungalovu za krásných 200 bahtů za den, jídlo tu je o něco dražší než jinde, což je dané jednak tím, že se do Railay dostanete jenom lodí a také tím, že jsou tu kromě lezců i ostatní turisté. Ty se ale většinou ubytují mezi východní a západní pláží, popřípadně v jednom z luxusních rezortů na nejhezčí pláži Phra Nang. Je to tu zase klasicky thajské, takže na jedné straně nablýskaný rezort na druhé straně bordel v zastrčených uličkách. Ale na to si prostě člověk musí v Thajsku zvyknout. Kromě koupání v moři, se tedy pokoušíme i o lezení. Většina cest je tu převislá takže kdo nemá pořídnou fyzičku, ten tu bude trošku bojovat i když se tu dají najít i technické cesty. Jeden den si dáváme Deep water Solo-ing, což už podle názvu spočívá v lezení bez lana na jednom z četných ostrůvků, ke kterému dojedete lodí a pokud vám už síly nestačí následném skoku do moře. A když vás lezení nebaví, můžete si jít třeba šnorchlovat. Celkově jsme si to tu moc užili a určitě se sem ještě vrátíme (raději mimo sezónu). Teď jsme znovu v Krabi (doporučujeme B&B hostel) a míříme na tři dny na Ko pha Ngan a pak už jen Bangkok a domů do Liberce

Deep water Solo

A kýč musí být..

Nejlepší lezec na závěr..