Archiv pro měsíc: Říjen 2010

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Marosana 2010

Jako každý rok je Marosana pro mě akce kterou si nemohu nechat ujít (letos jsem jediný účastník z Liberce). Pohodová atmosféra, koncerty, super závody, prostě super akce. Letos vynechávám páteční pařbu v znovu objeveném hotelu Úpa a přijíždíme s Marťou v sobotu ráno. Máme objednané ubytko stejně jako loni přímo v centru dění v hotelu Relax. Takže se jdeme ubytovat. Není kam spěchat lanovka ještě nejezdí a první opilci se začínají trousit z brlohů s očima které by leckterý asiat mohl závidět. Prý se v pátek večer zadařilo.  Takže přihlásit se  a hurá na trať, neb letos jsem toho na kole najezdil v součtu tak deset dní. Takže proklatě málo. Sedlám svého Culta protože nic jiného nemám a na tohle kolo jsem aspoň trochu zvyklý. Počasí ujde, je pod mrakem, trať k odpoledni osychá, ale na kole mám přesto spiky od Mužíčka (díky moc, ono to drží :). Trať doznala jistých úprav například lávečku před kořenama (super), nový lesní úsek (super), menší přescesťák (super), nový skok vedle zídky (no moc super ne, ale o tom až později, v každém případě by pro Culta byla zídka smrt asi víc) a transfer (ten jsem neskákal, nemělo to pro mě význam). Celkově lepší než loni až na ten skok u té zídky ten se mě moc nelíbil. Dopoledne jezdím co to dá. Kvalifikaci zajíždím v kategorii open na solidním desátém místě a jdu na hotel. Pak návštěva za mamkou která je na chatě v Obřím dole. Začíná poprchávat a tak čekám jak to bude v neděli vypadat. Večer kalba, koncert super, heslo večera kočičí žrádlo a Algida. Poté co mě Marošák sejme z podia a já si dávám hlavou o zem už raději opouštím scénu. V neděli ráno nevěřím vlatním očím, modrá obloha, slunce svítí po celý den. Asi si hodně lidí přálo aby bylo hezky (po tom loňském ročníku). Jdu se svézt a pak už začíná závod. První jízdu se před lesem loktuji s Márou Pittlem, jenž jde k zemi, na skoku u zídky urvu patku a ničím přehazovačku, ale přesto jsem první. Hledám Maňase, má v autě svého Culta, takže mám v plánu ho lehce zneužít, což se povedlo a tak stihnu po výměně patky a přehazovačky i druhou jízdu. Tam potkávám Klausika, kořeny mě letos vůbec nejdou, bojím se a tak jedu po lesní pasáži na třetím místě, ale typ přede mnou neumí do zatáček , takže předjížděčka a druhé místo. Další jízda o postup do osmičky je zase ve stejném duchu, jsem třetí ale typa před sebou dávám na vjezdu do lesa, pak držím druhé místo, ale na skoku vedle zídky letím na dopad nakřivo, následuje samozřejmě pád, otlouká mě to o zem jak hadrového panáka. Po chvíli se zvedám, je u mě člověk od horské a až teď si uvědomuji, že jsem si nevzal páteřák. Lehce mě bolí hlava, záda. Ale žiju, takže dobrý. Poté se už jenom smutně dívám na ty ostatní. Škoda. Ale bavilo mě to. Takže za rok určitě jedu znova… Pár fotek od Marťi následuje…na Picase