Všem pravidelným čtenářům se hluboce omlouvám za nedostatečný přísun materiálu a zároveň za jeden další den bez kola a to přesně na 24. neb počasí opravdu nechtělo být vůbec vánoční a tak jsme s Marťou alespoň vybojovali a vyklouzali procházku kolem přehrady. Na kolo to opravdu nebylo, i když třeba se nějací blázni přeci jen našli. Ale hned 25. to lehce napravuji sjezdem z Ještedky dolů na Výpřež, v mínus devíti a větru to věru moc zábava nebyla a tak se spíše přikláním v navrhovaném závodě z Ještedu ke kategorii BMX. Jelikož si myslím že by to mohla být přeci jenom větší zábava. Tak co třeba něco udělat hned na silvestra? Na fixed se mě dnes líbila večerní projížďka kolem přehrady ze které jsem se právě vrátil. Mráz nádherný povrch který klouže jen když chcete vy a pak také troška cyklokrosu na druhé straně, nádhera. Abych nezapoměl pod stromečkem se nám doma válí pro Kostěje (Kostěji, zastav se…u nás). A Kubo (Najmane), kdy se spojíme?

Od závodu v Praze jsem několikrát vyjel na fixed do Liberce, podmínky byly od -14°C (kdy mě omrzli uši), přes dokonalé podmínky v Lukášově minulý čtvrtek až po lehkou sněhovou kalamitu tuhle středu. Na fixed jsem namontoval rovná řidítka Ritchey a gripy Kona (taková lehká vzpomínka na předchozí kola). Taky dávám do kupy pevňáka Da bomb a potřebuji dostat do kondice Boxxer World cup. Takže kdyby někdo měl vnitřní nohu na Boxxera WC 2008 (32 mm nohy), tak ať se mě ozve. Jo a k tomu titulku, včera jsem se s Marťou neplánovaně zůčastnili vytrvalostního závodu na lezecké stěně Šutr v Liberci (fotky budou určitě na stránkách šutru). Jelikož se lezlo od sedmi do půl dvanácté (poslední hodina byla za tmy) tak jsem nestihnul včas dorazit domů a je to, první den jsem nebyl na kole, takže na 44 den si dávám velký černý puntík.

Tunel z Karlína na Žižkov (pod Vítkovem) – podzemní fixed gear závod (sprinty do kopce) – pátek 3. prosince ve 20:00 –  afterparty v klubu Central Station (Sabinova 2, 130 00, Praha 3) – projekce – No Requests! djs.

Pozvánka na tuto akci se v mém projektu 365 dní na kole, neodmítá. Celé to za LBC paktuje Ivánek, takže v pátek kolem šesté se dáváme do kupy, nakládáme transportera šesti fixed kolama a hurá směř Praha. Na Černém Mostě dáváme nezbytný servis a čekáme na našeho průvodce Dana. Šup do metra a za chvíli jsme na místě. Tunel příjemně překvapil, fakt pecka. Závody se rozjíždí, trošku se vychytává systém a délka tratě, ale prostě porodní bolesti musí být, parta skvělá. V závodě je 17 lidí, jede se vyřazovacím způsobem. První kolo zůstávám lichý, takže postup. V druhém kole mě poráží Ivánek, takže konec. Závod vyhrává Matěj Činčera, druhý Sváťa, který nakonec získává cenu pro vítěze, zahnutá řidítka ze dřeva (moc pěkná). Poté šou v klubu s krycím názvem Fanda (dával si to dost), směji se jako dlouho ne, pak bitka, mizíme a jedeme na kolech směr Černý most a domů do Liberce. Velké díky Ivánkovi za řízení a rozvoz a finanční podporu a kdo ví co ještě, v půl čtvrté ráno jsem doma unavený, ale spokojený.

Rozhodl jsem se že tu nebudu dávat každý den, je to v celku nudné, někdy třeba jako minulý čtvrtek jedu na kole z domova do Liberce, někdy nestíhám a tak třeba za pět minut dvanáct jedu pokoušet fixed, někdy jako třeba včera přijedu k přehradě a ta vypadá naprosto nádherně, vracím se pro foťák ať z toho taky něco máte. Prostě ale každý den vyjedu alespoň na pět minut, fotit není někdy co a v jednom to jde stejně dost špatně. Takže očekávejte týdenní souhrny a to nejzajímavější samozřejmě v samostatném článku. Kdo nesouhlasí má smůlu…

Noční single track jsem už absolvoval s Alešem. Ale teď to mělo být docela jiné.. Honza Svoboda (krosař) rozesílá lidem sms jestli by se někdo nezůčastnil nočního singletracku na sněhu. Jediný kdo odpovídá kladně jsem byl já. Takže termín sobota navečer, přes den je sice nádherné počasí, ale já nemohu, takže se domlouváme na pátou hodinu odpolední. Nakonec mám menší zpoždění, ale v podstatě už je jedno kdy vyjedeme stejně je tma a  cestou autem k Obřímu sudu ukazuje teploměr  -8°C. Po menším zádrhelu, kdy mě chybí matička na osičce (naštěstí se mě v autě válí osa z Pika a matičku používám z ní) vyrážíme na single.  Čekali jsme že bude o něco méně sněhu a já jsem doufal, že se přes den najde podobný blázen jako my a cestička bude projetá…není. Takže když odbočujeme na single vidíme jen krásně zasněžený les s lehce se rýsující cestičkou, pochybnosti ve mě hlodají, ale jdeme na to. V lese to jede překvapivě dobře, ale jakmile je někde otevřené prostranství sněhu přibývá a je to na hranici kdy se dá ještě jet. Za odměnu se na takovýchto místech koukáme na hvězdnou oblohu, měsíc se schovává za obzorem a tak vidíme opravdu jen hvězdy. Hlavně u Straitova obrázku je to opravdu luxus. Celá cesta je za daných podmínek samozřejmě o dost pomalejší a také o dost vysilující a tak toho máme plné kecky, přesto něco fotíme a po dvou a půl hodinách dorážíme promrzlý k autu. Bylo to dost, ale stálo to za to.