Letos jsem ani neplánoval odjet do Sušice na druhý ročník Enduro X race, jelikož letos nechci objet tolik závodů jako loni. Report a komentáře na dolekopu z loňska najdete na dolekop.com. Pak mě ale Milan Smetaník přesvědčil, že výtky jezdců na loňskou trať byly vyslyšeny. Takže i přes poněkud vyšší startovné, které ale bylo loni, stejně jako letos vykompenzováno skoro bezchybným servisem kolem závodu, se přihlašuji a platím startovné po internetu.
Po dohadech jak, s kým a kdy pojedu, to nakonec vyplynulo tak, že odjíždím s
Gigantic Nukeproof týmem ve složení Milan Smetaník, Tomáš Hradecký a nudeproof hvězda Honza Vaner. Čtvrteční svátek osvobození nám dovoluje ráno hupsnout do dodávky, cestou přibrat v Praze Vanika a po poledni už vyhazujeme naše věci do chatky v osadě Luh, kousek od centra Sušice. Přidává se k nám Přéma Tejchman a freeride.cz tým a už šlapeme na RZ1. Loni asi nejvíce kritizovaná RZ se dočkala kompletního předělání, začátek po vykopaném singletracku mě moc nebavil, pak to bylo o něco lepší, přesto tu poprvé a na ne naposled poznávám limity pevného kola. Šlapat na vrstevnici plné kořenů opravdu nejde. Jakmile trať dostane trošku rychlosti, je to hned lepší. Tohle platí i pro RZ2, kde se mění prý nebezpečný nejprudší úsek. Přibývá tu zavřená levotočivá zatáčka, která se mě vůbec nelíbí a tak jí za celou dobu sjedu jenom jednou. Potom to není o nic lepší a když vidím jak zde kluci na celopérkách jedou, nechci se tu zbytečně zabíjet a v závodě tenhle úsek nakonec seběhnu. Pak už je to bohužel jen o šlapání, letos toho moc najeto nemám a ani kolo nepomůže, takže tady pak v závodu ztrácím asi nejvíce. RZ3 je nová, rychlá, lehká a zábavná, prostě pohoda. RZ4 si necháváme na další den, takže RZ5. Horní úsek předělaný, celá trať je zábavná, sjezdová, hodně povedená. Do kempu dojíždíme docela unavení, kluci jedou nakoupit věci na grilování a pivka, zbytek večera je tudíž jasný. Čtvrtek to dáváme znova celé do kolečka i s RZ4, také upravenou a zábavnou.
Nemá cenu popisovat něco co udělal někdo jiný takže report na dolekopu podruhé. Znovu grilujeme, pijeme pivo, jdeme spát docela pozdě, ale start závodu je tu docela sympaticky až v sobotu ve dvanáct hodin. Času dost. Přes noc prší, ale na trati se to moc neprojevuje. Někteří jezdci ještě dopoledne trénují, my šetříme síly. Vanik byl loni druhý takže fasuje číslo dvě, Milan a Tomáš mají čtrnáctku a patnáctku, Pláša s Pšendou mají zase pro změnu něco kolem devadesátky, takže nakonec jedu celý závod sám, jen občas kluky vepředu dostihnu. Letos se sice prodlužuje přejezdový čas mezi RZ4 a RZ5, ale zkracuje se čas mezi oficiálním startem na náměstí v Sušici a startem RZ1. Vím, že se nemůžu flákat, ale zároveň se snažím šetřit síly a tak ke startu RZ1 přijíždím taktak. Vyndávám helmu, chrániče, rukavice a brýle z batohu, tohle vše nandat znamená, že jsem připraven asi dvacet sekund před startem. Start. Hned první kritická zatáčka je projeta, pak se ale zasekávám do nulové rychlosti, takže rozjezd a znovu do tempa, po vyhlídce málem padám, na diváky to asi působí, neb na mě křičí ať jedu pomaleji, já ale vím své. V cíli chvíli čekám na odpípnutí čipu, ale vlastně bych nemusel protože v každém cíli RZ jsou dva odpípávači, čehož později využívám. RZ1 nebyla nejlepší, ale jsem spokojený. Přejezd na RZ2 už je časově v pohodě, flákám se, přesto přijíždím před startem čísla jedna. Takže se jdu kouknout na nejrychlejší jezdce do první kamenité pasáže. JF (Jiří Fikejz) tu jede asi nejhůře, přesto na šlapavém úseku na svého týmového kolegu Putina (Kutina) a i všechny ostatní najíždí více než 20 sekund (což už nikdo nedokáže za celý závod stáhnout). Já zde jedu svou, slézám v tom prokletém úseku, šlapu, a i přesto že předjíždím některé jezdce přede mnou, dosahuji zde ztráty jednu minutu dvacet tři sekund na JF. No co dodat 
RZ3 je bez problémů. Pak následuje očekávaná občerstvovací stanice, takže doplňuji síly bagetou, koláčky, banánem a kolou. Hned ale vyjíždím směr Svatobor na poslední dvě RZ, tak abych měl dostatek času se nehnat (letos jsem se řídil pravidlem, že enduro se na přejezdech nevyhrává, což někteří jezdci ještě nepochopili). RZ4 je super zábavná, bohužel v půlce trati za nevinném dropíku z kamene na placku cvakám a tak do cíle jedu na prázdném zadním kole. Škoda, tady bych to měl určitě lepší než 28 místo v RZ. Na nic nečekám od cíle RZ odbíhám s tím, že přehodím duši až na startu RZ5, což po chvíli přehodnocuji, takže měním duši přehazuji helmy a honem na start RZ5. Dojíždím s časovou rezervou, takže se uklidňuji a startuji do RZ5, v cíli si gratuluji, jízda se povedla (loni jsem tu totiž šel docela nepříjemně k zemi) a hlavně za celý závod jsem dokončil bez škrábnutí. V RZ5 dosahuji nejlepšího umístění (15 místo). Pak už jen pivo, gulášovka v cíli, vyhlášení.
A je to. Konec druhého ročníku Enduro X race. Poznání, že pevné kolo nebude to pravé a také to, že jestli chcete stát na bedně nestačí jen umět jezdit z kopce, ale také pořádně trénovat (a když myslím pořádně, tak pořádně). Na druhou stranu dokud JF nepojede do zahraničí, tak nepoznáme jak opravdu rychlý je. Vanik šestý, Milan celkově čtrnáctý (v kategorii druhý, takže jde na bednu). Zatleskáme vítězům při vyhlášení a pak už se všichni těšíme na Majáles. Zde akce veliká, párty s Pádlistou, pivo s vaječným koňakem, skupina The Nipples, klub kloub (tam teda letos nic moc) a najednou je neděle. Krátký spánek a domů. Z jihozápadu na sever cesta dlouhá. Příští rok zase, za mě nejlepší enduro závod co jsem jel, organizace skoro bezchybná, tratě až na tu nešťastnou RZ2, super. Díky pořadatelům.
Celkové výsledky na sportsoft.cz
Galerie fotek na rajčeti od Simony Kozlové (od které jsem si vypůjčil jedinou svojí fotografii, díky)
