Nikdy nedokončený report..sezóna 2015..pryč, sezóna 2016 HELL YEAH!!!

Jak ten čas letí.. už třetí ročník endura v Sušici se odjel o víkendu 9. a 10. května. Do Sušice odjíždím s Marťou a Valčou už ve čtvrtek odpoledne. Cesta není ani tak dlouhá jako časově náročná, vše ale zvládáme a po osmé přistáváme v chatové osadě Luh. Doslova a do písmene vyhráváme velkou chatku pro pět osob, takže máme místo i na naše ocelové oře a houpačku pro Valču. V osadě je už i Milan Smetaník, ten ale chatku nevychytal, čtyři lidi v chatce pro čtyři co vypadá jako kdyby jí někdo vybydlel (ještě že má ti svojí dodávku). Doráží i Vanik s Baru a Radkem. Celkově je tu účast od nás ze severu rozhodně nezanedbatelná a kromě Vlčáka, tu jsou snad opravdu všichni. Pátek, nečekaně protože je svátek konce druhé světové války, využívá spousta lidí k projíždění místních tratí. RZty se teprve postupně značí ale jezdit jde. Někteří lidé kteří přijedou až  v sobotu, nemůžou rozdýchat páteční tréning, když je přece oficiálně až v sobotu. Což za mě je jediná výtka pořadatelům, stačila by jediná věta a byl by konec internetovým diskuzím. I když někteří se v tom asi vyžívají. Pro mě pátek znamená, že posílám Marťu s klukama jezdit, aby si také zajezdila a zůstávám s Valčou v osadě. Valču to  postupem času přestává bavit a tak se vypravuji na přilehlou cyklostezku kolem Otavy na kolečkové brusle i skočárem. Vše probíhá v pohodě až do plánovaného ukončení projížďky, kdy se snažím zabrdit, což se daří způsobem ne zcela zamýšleným. Valču málem vypadává z kočárku a já si odírám koleno o asfalt. Takže řev (Valči, ne můj), vyklízení bitevního pole a úprk zpátky do osady. Nějak to přežíváme do příjezdu Marťi. Den už se chýlí ke konci a tak neváhám a beru kolo a jdu si projet RZ1, RZ2 a RZ4. Jsem já to ale najížděč. Na RZ 2 se potkávám s Honzou Láskou, jehož fotky dokumentují tento článek (díky moc). Na RZ4, což je nejjednodušší rzta, se poroučím k zemi poté, co se snažím si zkrátit zatáčku přes trávu.