>Domácí závod za slunečného dne to jsem si nemohl nechat ujít. Po příjezdu k lanovce a menší technické pomoci se přihlašuji do závodu. Vyjíždím lanovkou nahoru s Kubajsem, dáváme klopenky a po traverzovce se dostáváme ke startu trati. Ta bohužel nestartuje ze shora a zcela vynechává klopenky v horní části. Ok, na první průjezd nejančím a zjišťuji že se celá trať motá po turistické cestě a tak na ní v podstatě nezbylo mnoho zajímavého. Což se mění po druhém příjezdu na start, kdy kvůli krátkému kabelu časomíry je start posunut ještě níže a z trati se stává ještě větší nuda, kde člověk nalezne pár výjezdů do břehu a dlouhé traverzy. Dost mě to znechucuje a tak vracím startovní číslo, kolo půjčuji kamarádovi a jdu domů. Na houby. Sbohem závody už nikdy více. I když nikdy neříkej nikdy. Co takhle letošní Marosana, hmm?