>Jelikož se nám naskytla příjezdem do Nesonu možnost vidět zdejší mistrák v DH, neváhali jsme a vydali se na místo činu. Po příjezdu pod místní kopec se naskytla scéna ne nepodobná našim závodům. Parkoviště plné aut a sjezdařů snažících se dát do kupy před další jízdou. Na kopec tu ale lanovka nevedla a tak se závodníci vyváželi nahoru náklaďákama s přívěsy s kolama. Jelikož v noci pršelo všichni do cíle dojížděli zablácení až za ušima, ale veškerá očista probíhala pouze v místním potoce, wapky tady neměli. Počasí se ale neustále zlepšovalo a tak trať trošku osychala, ale stále byla podobná kluzkému korytu a na výběr tu tak byla většinou jen jedna stopa. Většina trati vedla přímo rovně a až na několik zatáček po startu a před cílem a několika kamenitých pasáží tu stačilo pořádně držet řidítka a co nejmíň brzdit :). Rozhodně to ale jednoduché nebylo, převýšení 420 metrů na dvou kilometrech zajížděli nejlepší v času kolem 3:25. V elitě se tu utkali místní borci jako Justin Leov (Trek) a Sam Blenkinskop (Yeti) s evropanama závodícími i na Coronet Peaku, Danny Hartem (Lappiere) nebo Benem Cathro (Mojo/Orange). V ženách se tu tentokráte ukázala kromě Ruecknagel i Sabrina Jonnier. Pro diváky ale zrovna moc míst na sledování závodníků nebylo, většina trati vedla v neprostupném terénu místní buše a tak pokud jste se chtěli někam podívat nezbývalo vám nic jiného než jít přímo po trati. Pískačů jste tu taky moc neviděli zato všichni kromě píšťalky měli i vysílačky. Zdravotníci byli jen v cíli a v půlce trati a tak nevím nevím co by na to u nás někteří říkali, ale zde na Zélandě se prostě řeší o něco méně věcí než u nás. Celá organizace mě připadala taková přátelštější, ale vše klapalo jak mělo. Co vás určitě ještě o proti našim závodům praští do očí je skoro úplná absence sponzorských reklam. A časomíru tu tahají kabelem (evidentně dost dlouhým). Ve finálové jízdě udělal těsně před cílem chybu Sam a tak vítězství spadlo do klína Justinu. V ženách Harriet i Sabrina nestačili na Emmeline Ragot. Vyhlášení vítězů se trošku protáhlo vzhledem k tomu že kategorii bylo plno a ještě každému dali do ruky mikrofon aby něco vyžbleptl. Další netradiční věcí bylo předávání peněžních cen které proběhlo před vyhléšením vítězů a to jen vyvoláním jména a předáním obálky. Celé to završoval komentátor do kterého by jste to neřekli. Myslím že možnost zajezdit si a zazávodit na druhé straně zeměkoule možná někomu připadá vzdálená, ale jak je vidět někteří tuto možnost využijí a myslím že i pro naše některé závodníky by to byla zajímavá zkušenost. A není to jen otázka peněz, docela dobře se tu dá alespoň část nákladů vydělat nazpátek a tak nemusíte sedět v zimě doma u bajkových videjí a vyražte příští zimu na Nový Zéland. Chystám se napsat něco o ježdění v Queenstownu a pokud se mě povede dostat na kolo i tady v Nelsonu určitě o tom taky něco přichystám. Zatím se můžete podívat na fotky ze závodů, tady.