Jelikož se každoročně scházíme s klukama z VOŠ na 17. listopadu, ani tento rok nemohl být vyjímkou. Odjíždíme s Marťou do Jablonného v úterý večer, na kole jsem ještě ten den nebyl, tak alespoň se jedu projet ke hrázi rybníka který je ovšem zcela prázdný (den 12). Další den osedlávám místní city bike a jedu pro mírně radioaktivní vodu do Zdislaviny studánky (den 13). Ve čtvrtek jedu do Liberce nachvíli pracovat, vracím tátovi Kangoo a i přes hnus co padá z oblohy odjíždím na Gangstě z Liberce do Jablonného. Abych to neměl tak lehké, tak jedu skoro pořád lesem. Což znamená z Karlinek výšlap na Výpřež a dále po červené do Křižanského sedla, nad Zdislavu, sjezd do Jitravy, Rynoltic a konečně Jablonné. Cesta do kopce je kupodivu lepší než z kopce, protože se zahřejete a voda vám aspoň necáká do obličeje. Vzpomínám jak jsem to kdysi jezdil stejnou cestou do Zdislavy a konstatuji, že moje fyzička značně upadla. Do Jablonného přijíždím celý mokrý a zablácený od hlavy až k patě. Takže musí následovat menší očista. (Den 14). Den 15 sháním na kole po Jablonném vajíčka (bez úspěchu). Den 16, zase na kole sháním po Jablonném majoránku (úspěch, byla na bramboráky).
Na mensi ocistu pridejte do vapky jednu odmerku persilu a strikejte…
Tolik radioaktivni vody na jednom kole se podle vyhlasky vozit nesmi!