Noční single track jsem už absolvoval s Alešem. Ale teď to mělo být docela jiné.. Honza Svoboda (krosař) rozesílá lidem sms jestli by se někdo nezůčastnil nočního singletracku na sněhu. Jediný kdo odpovídá kladně jsem byl já. Takže termín sobota navečer, přes den je sice nádherné počasí, ale já nemohu, takže se domlouváme na pátou hodinu odpolední. Nakonec mám menší zpoždění, ale v podstatě už je jedno kdy vyjedeme stejně je tma a  cestou autem k Obřímu sudu ukazuje teploměr  -8°C. Po menším zádrhelu, kdy mě chybí matička na osičce (naštěstí se mě v autě válí osa z Pika a matičku používám z ní) vyrážíme na single.  Čekali jsme že bude o něco méně sněhu a já jsem doufal, že se přes den najde podobný blázen jako my a cestička bude projetá…není. Takže když odbočujeme na single vidíme jen krásně zasněžený les s lehce se rýsující cestičkou, pochybnosti ve mě hlodají, ale jdeme na to. V lese to jede překvapivě dobře, ale jakmile je někde otevřené prostranství sněhu přibývá a je to na hranici kdy se dá ještě jet. Za odměnu se na takovýchto místech koukáme na hvězdnou oblohu, měsíc se schovává za obzorem a tak vidíme opravdu jen hvězdy. Hlavně u Straitova obrázku je to opravdu luxus. Celá cesta je za daných podmínek samozřejmě o dost pomalejší a také o dost vysilující a tak toho máme plné kecky, přesto něco fotíme a po dvou a půl hodinách dorážíme promrzlý k autu. Bylo to dost, ale stálo to za to.