Čtvrté a zároveň poslední kolo letošního 3DH cupu se odjelo na Monínci, na trati kterou mnoho lidí nemá rádo. Já ale ano. Po minulém roce kdy jsem si pochroumal kotník, dorážím letos pochroumaný předem a to z testování nového sjezďáku od Agangu (nešťastně jsem se kopnul do kolena) . Takže i přes to, že mám v pátek, den před závodem, volno, vynechávám ježdění a po poklidné jízdě z Jablonce na Monínec, jsem si trať jen prošel a koukal na ostatní jak to drandí. Večer lehká párty, pro některé tréning na Marosanu. A v sobotu probuzení do nádherného dne. Počasí opravdu přálo, vzhledem k počtu závodníků (lehce pod sto) to příjemně odsýpalo. V měřáku se se mnou loučí moje šest let staré boty, takže dojíždím s velkým zpožděním a přeji si abych byl poslední. Což nejsem, ale nevadí. První jízda je dost rozhazovací, lítám na tom jak hadr na holi, ale v druhé se zlepšuji asi o 7 sekund. Dorážím do cíle zdravý, nakonec i docela spokojen. Holt z Ninji 2.0 sjezďáka neudělám, ale na pevňáku bych se asi trápil víc. Vyhrává Zeleňák, nejlepší čas dne má Koule a já pořád dumám jestli se ještě někdy zlepším. Jinak letos jsem si řekl, že objedu celé 3dhčko, což se mě splnilo a jsem za to rád. Na pohár kašlu a poté co se dělo a děje ve svazu cyklistiky budu kašlat nadále. Na příští rok moc plány nejsou a asi nebudou, uvidíme co život přinese a jestli budu mít na čem jezdit. Teď už jenom Marosana a užívání si podzimního nádherného počasí co teď panuje, znáte to surfing ve spadaném listí, všude plno barev, sluníčko nízko a zima blízko….

Fotky nejsou od Marťi neb jezdila na kole po okolí Monínce, tak jen pár fotek co jsem sesbíral..