Noční single track jsem už absolvoval s Alešem. Ale teď to mělo být docela jiné.. Honza Svoboda (krosař) rozesílá lidem sms jestli by se někdo nezůčastnil nočního singletracku na sněhu. Jediný kdo odpovídá kladně jsem byl já. Takže termín sobota navečer, přes den je sice nádherné počasí, ale já nemohu, takže se domlouváme na pátou hodinu odpolední. Nakonec mám menší zpoždění, ale v podstatě už je jedno kdy vyjedeme stejně je tma a  cestou autem k Obřímu sudu ukazuje teploměr  -8°C. Po menším zádrhelu, kdy mě chybí matička na osičce (naštěstí se mě v autě válí osa z Pika a matičku používám z ní) vyrážíme na single.  Čekali jsme že bude o něco méně sněhu a já jsem doufal, že se přes den najde podobný blázen jako my a cestička bude projetá…není. Takže když odbočujeme na single vidíme jen krásně zasněžený les s lehce se rýsující cestičkou, pochybnosti ve mě hlodají, ale jdeme na to. V lese to jede překvapivě dobře, ale jakmile je někde otevřené prostranství sněhu přibývá a je to na hranici kdy se dá ještě jet. Za odměnu se na takovýchto místech koukáme na hvězdnou oblohu, měsíc se schovává za obzorem a tak vidíme opravdu jen hvězdy. Hlavně u Straitova obrázku je to opravdu luxus. Celá cesta je za daných podmínek samozřejmě o dost pomalejší a také o dost vysilující a tak toho máme plné kecky, přesto něco fotíme a po dvou a půl hodinách dorážíme promrzlý k autu. Bylo to dost, ale stálo to za to.

Když přijedete ve 23:40 po celém dnu stráveném pracovně v Praze, tak na kolo opravdu nemáte moc myšlenky. Ale přesto jsem nachvíli vyjel k přehradě a bylo to nádherné, ticho, klid, mrzlo. Skoro by to bylo na vyjíždku,  snad někdy příště. Pro zkrácení volné chvíle dnes doporučuji Moustach Gacias.  Super videjko s Anne Caro.

Je neděle 21.11 a já se vracím z akce v Jablonném. Doděláváme byt, já osobně to už chci mít za sebou (už se to blíží). Marťa chce jít na Harryho Poterra, takže jdeme, lehce usínám, ale nakonec nebylo to tak špatné, je to první část posledního dílu, tak se to prostě trošku vleče, akce bude příště a naposled. Což se nedivím, protože herci rostou jako z vody a rozhodně už třeba Hermiona nevypadá zrovna dětsky.  Takže v 22:30 vymýšlíte kam jít na kolo, 23:30 najdete klíč od sklepa a vezme te fixed a za nádherného letního večera (rozuměj je podzim, prší a je tma) alespoň objedete Lidl, za povzbuzování Marťi z balkóna, což prý budí i sousedy.  Vím o tom je to trošku flákárna, dokonce o tom není ani jedna fotka, ale za to vám předložím něco jiného, doufám že se zasmějete, mě se to líbilo moc. A dnes, den 18? Mě ještě mě čeká, budu brát fixed na výlet do Bedřichova. Pro změnu je zase krásný letní večer, takže to vypadá na super projížďku.  Poreferuji později tohoto dne. Jinak na kolo mě nabudilo toto, doporučuji. A tak trochu sním, co by jste řekli třeba na tohle? Morewoodu jsem se vždy smál, ale jak se říká, kdo se směje naposled, ten se směje nejvíc. Jednočep, měnitelná geometrie prostým otáčením čepu, bez přepákování, není co zkazit a heslo v jednoduchosti je krása, tu prostě platí. Vzpomínám si na slova Kostěje ohledně Specialized Dema, že je na tom nuda jezdit, protože to jezdí samo. Tohle chci.  A teď slíbený obrázek…

Jelikož se každoročně scházíme s klukama z VOŠ na 17. listopadu, ani tento rok nemohl být vyjímkou. Odjíždíme s Marťou do Jablonného v úterý večer, na kole jsem ještě ten den nebyl, tak alespoň se jedu projet ke hrázi rybníka který je ovšem zcela prázdný (den 12).  Další den osedlávám místní city bike a jedu pro mírně radioaktivní vodu do Zdislaviny studánky (den 13). Ve čtvrtek jedu do Liberce nachvíli pracovat, vracím tátovi Kangoo a i přes hnus co padá z oblohy odjíždím na Gangstě z Liberce do Jablonného. Abych to neměl tak lehké, tak jedu skoro pořád lesem. Což znamená z Karlinek výšlap na Výpřež a dále po červené do Křižanského sedla, nad Zdislavu, sjezd do Jitravy, Rynoltic a konečně Jablonné. Cesta do kopce je kupodivu lepší než z kopce, protože se zahřejete a voda vám aspoň necáká do obličeje. Vzpomínám jak jsem to kdysi jezdil stejnou cestou do Zdislavy a konstatuji, že moje fyzička značně upadla. Do Jablonného přijíždím celý mokrý a zablácený od hlavy až k patě. Takže musí následovat menší očista. (Den 14).  Den 15 sháním na kole po Jablonném vajíčka (bez úspěchu). Den 16, zase na kole sháním po Jablonném majoránku (úspěch, byla na bramboráky).