Jako každý rok je Marosana pro mě akce kterou si nemohu nechat ujít (letos jsem jediný účastník z Liberce). Pohodová atmosféra, koncerty, super závody, prostě super akce. Letos vynechávám páteční pařbu v znovu objeveném hotelu Úpa a přijíždíme s Marťou v sobotu ráno. Máme objednané ubytko stejně jako loni přímo v centru dění v hotelu Relax. Takže se jdeme ubytovat. Není kam spěchat lanovka ještě nejezdí a první opilci se začínají trousit z brlohů s očima které by leckterý asiat mohl závidět. Prý se v pátek večer zadařilo.  Takže přihlásit se  a hurá na trať, neb letos jsem toho na kole najezdil v součtu tak deset dní. Takže proklatě málo. Sedlám svého Culta protože nic jiného nemám a na tohle kolo jsem aspoň trochu zvyklý. Počasí ujde, je pod mrakem, trať k odpoledni osychá, ale na kole mám přesto spiky od Mužíčka (díky moc, ono to drží :). Trať doznala jistých úprav například lávečku před kořenama (super), nový lesní úsek (super), menší přescesťák (super), nový skok vedle zídky (no moc super ne, ale o tom až později, v každém případě by pro Culta byla zídka smrt asi víc) a transfer (ten jsem neskákal, nemělo to pro mě význam). Celkově lepší než loni až na ten skok u té zídky ten se mě moc nelíbil. Dopoledne jezdím co to dá. Kvalifikaci zajíždím v kategorii open na solidním desátém místě a jdu na hotel. Pak návštěva za mamkou která je na chatě v Obřím dole. Začíná poprchávat a tak čekám jak to bude v neděli vypadat. Večer kalba, koncert super, heslo večera kočičí žrádlo a Algida. Poté co mě Marošák sejme z podia a já si dávám hlavou o zem už raději opouštím scénu. V neděli ráno nevěřím vlatním očím, modrá obloha, slunce svítí po celý den. Asi si hodně lidí přálo aby bylo hezky (po tom loňském ročníku). Jdu se svézt a pak už začíná závod. První jízdu se před lesem loktuji s Márou Pittlem, jenž jde k zemi, na skoku u zídky urvu patku a ničím přehazovačku, ale přesto jsem první. Hledám Maňase, má v autě svého Culta, takže mám v plánu ho lehce zneužít, což se povedlo a tak stihnu po výměně patky a přehazovačky i druhou jízdu. Tam potkávám Klausika, kořeny mě letos vůbec nejdou, bojím se a tak jedu po lesní pasáži na třetím místě, ale typ přede mnou neumí do zatáček , takže předjížděčka a druhé místo. Další jízda o postup do osmičky je zase ve stejném duchu, jsem třetí ale typa před sebou dávám na vjezdu do lesa, pak držím druhé místo, ale na skoku vedle zídky letím na dopad nakřivo, následuje samozřejmě pád, otlouká mě to o zem jak hadrového panáka. Po chvíli se zvedám, je u mě člověk od horské a až teď si uvědomuji, že jsem si nevzal páteřák. Lehce mě bolí hlava, záda. Ale žiju, takže dobrý. Poté se už jenom smutně dívám na ty ostatní. Škoda. Ale bavilo mě to. Takže za rok určitě jedu znova… Pár fotek od Marťi následuje…na Picase

Evolution of Cult from 2009 to 2011.

Včera se mě naskytla možnost vidět a jezdit nové demo na příští sezónu. Kompletně nový rám je nizoučký, se zabroušenými sváry vypadá jak z carbonu. Musím uznat že tohle kolo se líbilo i mě.  Dal jsem na něm dvě jízdy a musím uznat, že zadní odpružení i boxxer wordcup 2011 odvádějí super práci. Až si někdy říkám, že je ta žehlička až na škodu. Ovladatelnost posoudit nemohu, jelikož jsem se vozil na velikosti M a ta pro mě ideální není. Jednu jízdu dávám i na novém SX trailu, ale tady si myslím, že se najde plno jiných kol stejné kvality. Třeba Ninja od Agangu, ale o tom někdy příště..

Dneska se vrátím k 3DH Cupu na Monínci, který se jel minulý víkend. Letos se na závody moc nepodívám, nejen že už nemám sjezďáka, ale o víkendech se poflakuji (rozuměj pracuji) na Ještědu v půjčovně kol. Ale řekl jsem si, že atmosféru závodů a nové tváře ve sjezdu chci vidět na vlastní oči. Monínec mě lákal i z hlediska fungování bikeparku, na 3DH  nepotřebuji licenci a tak se domlouvám s Vanikem (Honza Vaner) a v sobotu ráno vyrážíme z Liberce směr Monínec. Po příjezdu mě překvapilo docela málo závodníků, ale co na souboj se sebou samým davy nepotřebuji Permice na celý den za 250 super, 200 startovné pohoda. Počasí překvapivě dobré. Trať, no co dodat, mě se líbí moc, technické úseky, prašné zavřené zatáčky, klopenky, nemám výhrad. S více lidmi se shoduji, že tohle už není trať která se dá najet za dvě jízdy a to je samozřejmě dobře. Tak to má být. Většina jezdců souhlasí, že tohle by byla lepší trať na mistrovství než ta v Karlovicích. I časy se tu zajíždějí v průměru o 45 sekund delší. Mě zrazuje technika, nejdříve se posouvá páska v ráfku a to znamená první defekt, další dva přicházejí vzápětí. Dohromady si kopec před kvalifikací sjedu v kuse dvakrát a to je opravdu málo. Kvalifikaci jedu úplně v klidu, čas solidní spokojenost. První jízda se mě docela povedla, i přes to že poslední úseky jedu na oči, protože už moje předstartovní vizualizace odhalila několik slepých míst Nakonec zajíždím čas 2:43 a nějaké drobné. Ještě bych chtěl zrychlit, ale to se mě v druhé závodní jízdě už nedaří, neb mě chytá jeden kámen za přední kolo, zavírají se mě řidítka a jdu k zemi. Při pádu se mě dostává kotník mezi rám a řidítka a tak mě to trochu díle trvá než se z toho dostanu, ale už po krátkém odbelhání na bezpečnější místo vím, že dolů už nedojedu. Kotník otéká, bolí mě ještě palec. Sice to není nic vážného, ale i teď po týdnu nejsem vůbec v pořádku a vyjet si můžu tak na silnici. Takže nakonec jedna povedená jízda, 22. místo a pád. Jo holt už jsem skoro zapoměl, že tehle sport není zadarmo, ale naštvaný nejsem vůbec. Celý den jsem si užil, chválím pořadatele, časomíra super, trať super, nemám výhrad. Tak snad na Jedlové, nebo IXS cup na Špičáku? Uvidíme….

Poslední dvě fotky ze 720.cz, díky Maňas.

Dnes jsem konečně vyzkoušel nové kolo na plné kule na bobovce v Tanvaldu. Cult se líbil všem (to jsem rád). Na lávkách, klopených zatáčkách, šesti metrovém skoku jsem po dlouhé době jsem si opravdu pojezdil společně s místníma, partou z jablonce ze Stajako riders, Florim. Marťa dělala fotodokumentaci, díky moc. Nejvíce jí bavilo fotit wallride a mě ho zase bavilo jezdit. Počasí luxus, dráha taky, díky všem za super den.